Jako Petrův nástupce žádám, aby v tomto roce milosrdenství církev, posilována svatosti od svého Pána, poklekla před Bohem a naléhavě prosila o odpuštění minulých i současných hříchů svých děti. Všichni zhřešili a nikdo nemůže před Bohem tvrdit, že nezhřešil (srov. 1Kor 8, 46). Ať bez obav opakujeme: „Hřešili jsme“ (Jer 3, 25), ale ať v sobě udržujeme živou jistotu, že kde se „rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost“(Řím 5, 20)

Objetí, které Otec vyhradil tomu, kdo mu jde kajícně vstříc, bude spravedlivou odměnou za pokorné uznání vin, vlastních i těch druhých, jež má svůj základ ve vědomí hlubokého pouta, které mezi sebou spojuje všechny členy Kristova mystického těla. Křesťané jsou vyzýváni, aby na sebe vzali chyby, jichž se dopustili před Bohem a před lidmi, které urazili svým chováním. Ať to učiní, aniž by za to něco žádali, silní jen Boží láskou, „která je nám vylita do srdce“ (Řím 5,5). Najde se zcela určitě dost nezaujatých lidí, kteří budou ochotni uznat, že dějiny minulosti i současnosti zaznamenaly a často zaznamenávají ve vztahu k synům církve případy odstrkování, nespravedlnosti a pronásledování.¹

1. _{SAVERIO GAETA, Mé Jubileum, Co říká Jan Pavel ll. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2000. str. 93.}