„K tomuto všestrannému zpytování se tedy pojí nutnost „vhodných ekumenických iniciativ, tak aby nás velké jubileum mohlo představit ne-li úplně sjednocené, tedy alespoň mnohem bližší k překonání rozdělení druhého tisíciletí“ a „abychom měli větší touhu po organické jednotě, jakou chtěl Kristus“. … musíme zpytovat svědomí: kde jsme, kam nás dovedl Kristus, kde jsme se odchýlili od evangelia“. – omyly, nevěrnosti, nedůslednosti, zpozdilosti, … - Uznat poklesky včerejška je úkonem poctivosti a odvahy, který nám pomůže posílit naší víru, neboť nás varuje a uschopňuje nás čelit pokušením a těžkostem dneška“. Jubileum bude slavnostní chvíli, abychom vyjádřili v jednotě tajemného těla, kterým je církev, svou chválu Kristu a vzdali čest tomu, ´který je, který byl a který přijde´.“ EKUMENISMUS, je pro všechny, „kdo, jak říká svatý Pavel, ´uslyšeli slovo pravdy´ a ´přijali pečeť slíbeného Ducha svatého´“. Proto je ještě naléhavější, aby křesťané „pracovali pro postupné vyloučení svých rozdílů a vydávali společné svědectví evangeliu“. GENERACE TŘETÍHO TISÍCILETÍ očekávají, že se jim dostane od této společné touhy po jednotě znamení naděje pro budoucnost“. MODLITBA by měla stále vyjadřovat neklid, jakým je touha po jednotě, a proto je to jedna z nutných forem naší lásky ke Kristu a k Otci bohatému na milosrdenství. PROSIT o „milost a sílu DUCHA SVATÉHO“ Církev si od něho vyprošuje, „aby upevňoval její jednotu a učinil, aby rostla k plnému společenství s ostatními křesťany“.¹

1. _{SAVERIO GAETA, Mé Jubileum, Co říká Jan Pavel ll. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2000. str. 18-19.}