"Den první – DAR MOUDROSTI prožívány v duchu odpuštění a útěchy.

 Životodárný dech a chléb církve přítomné - budoucí a tedy můj dech i chléb."¹

ZDE JSME, PANE, DUCHU SVATÝ,

ZDE JSME I S PŘETĚŽKÝM BŘEMENEM SVÝCH HŘÍCHŮ,

AVŠAK SHROMÁŽDĚNI VÝSLOVNĚ V TVÉM JMÉNU.

PŘIJĎ K NÁM A ZŮSTÁVEJ S NÁMI,

SVOU MILOSTÍ SE VLEJ DO NAŠICH SRDCÍ!

UČ NÁS, CO MÁME ČINIT A KAM DOSPĚT,

UKÁŽ NÁM, JAK MÁME PŮSOBIT,

ABYCHOM DÍK TVÉ POMOCI SE TOBĚ VE VŠEM ZALÍBILI. AMEN.²

Ale papežův pohled míří dál, k celkovějším obzorům. Touží, aby „nové tisíciletí, které je nyní před branami, začalo pevným odhodláním budovat éru, v níž by vzrůstala svornost občanů za přispění zvláštních darů, kterými byl každý národ během svých dějin obdařen od Boha, Pána a Otce všech národů“.³

„…posvátný sněm vybízí věřící, aby se zdržovali každé lehkomyslnosti i nerozvážné horlivosti, které by mohly škodit opravdovému pokroku jednoty.“ „Proto zcela skládá svou naději v Kristovu modlitbu za církev, v lásku Otce k nám a v sílu Ducha Svatého. Ta naděje nás ale nezklame, protože nám Bůh vlil do srdce lásku skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“(Řím 5, 5)⁴

 2. Vatikánský koncil znamená novou dobu v životě církve⁵ a také ve společnosti, má to být život žitý ve slavení přijatého a darovaného odpuštění. „Jednotlivosti, které dohodli před koncilem a po něm a které uskutečňovali jak slovem, tak skutkem, mnoho a významně napomohly k tomu, aby bylo připraveno nové jaro křesťanského života, které se musí zjevit po velkém jubileu, pokud křesťané uposlechnou volání Ducha svatého.“⁶

Aby se „zjevilo nové jaro“, je nutné, nepřehlédnout skutečnosti, které dnešního člověka obklopují. „Bude třeba se zvlášť zabývat dvěma tématy – pokušením zesvětštěním a dialogem s velkými náboženstvími.“ (srov. 2. Vat. Koncil, Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, čl. 22.)⁷ Pokušení k zesvětštění může být zeslabeno i odstraněno odpuštěním. Vyhledávat přátele, kteří hledají cestu jednoty, napřed v Rodinách Církve, přes „širé pole“, kterým je odpuštění. Přátelství mezi Janem Pavlem II. a jezuitou Tomášem Špidlíkem: „Svatý otec měl v otci Tomášovi důvěrného přítele a pomocníka v úsilí o jednotu církve.⁸ Je pro nás povzbuzením a posilou, že lze mnoho učinit ve dvou.

1. _{ŠKERENČÁKOVÁ MONIKA JOLANA, Armáda Ducha Svatého, osobní, vojenské a ekumenické poustevnictví. Modlitba poustevníka k posvěcení času, Praha 2013, str. 5.}
2. _{DRUHÝ VATIKÁNSKÝ SNĚM, DOKUMENTY. Modlitba koncilních otců, Řím, Křesťanská akademie 1983. str 7.}
3. _{SAVERIO GAETA, Mé Jubileum, Co říká Jan Pavel ll. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2000. str. 69.}
4. _{DRUHÝ VATIKÁNSKÝ SNĚM DOKUMENTY Řím, Křesťanská Akademie 1983. Dekret „Unitatis redintegratio“ o ekumenismu. Čl 24, str. 237.}
5. _{TERTIO MILLENNIO ADVENIENTE. Apoštolský list Jana Pavla ll. O přípravě na Jubilejní rok 2000 z 10. listopadu 1994. Zvon, České katolické nakladatelství Praha 1995, čl. 18 str. 23.}
6. _{TERTIO MILLENNIO ADVENIENTE. Apoštolský list Jana Pavla ll. O přípravě na Jubilejní rok 2000 z 10. listopadu 1994. Zvon, České katolické nakladatelství Praha 1995, čl. 18 str. 24.}
7. _{TERTIO MILLENNIO ADVENIENTE. Apoštolský list Jana Pavla ll. O přípravě na Jubilejní rok 2000 z 10. listopadu 1994. Zvon, České katolické nakladatelství Praha 1995, čl. 52 str. 48.}
8. _{KATOLICKÝ TÝDENÍK č. 23, „Být ve službách Boha je velká věc“ Václav Štaud, z 5. – 11. června 2007, titulní stránka.}