„Když papež doporučuje katolíkům důležitost dialogu, neomezuje se na oblast náboženskou, ale vybízí, aby se překlenula hranice mnoha kultur přítomných v dnešním světě. Církev přece „živě touží být církvi ´v současném světě´, touží ze všech sil sloužit, aby lidský život na zemi byl stále důstojnější člověka.“¹

SLAVIT PŘIJATÉ A DAROVANÉ ODPUŠTĚNÍ (SPADO): „Církev je povolána, ´aby přijala výzvy moderní doby a předala současnému člověku pochodeň Boží milosti, která přináší spásu´. … Neohroženě stojí, ´i když se zdá, že všechno kolem ní kolísá´.“²

Jednotlivým křesťanům Jan Pavel ll. ukládá: “³ Dojít svatosti skrze odpuštění, nynější Církev je Církví odpuštění. „Aby všude zasévali „hodnoty pokoje a pravdy, jež vyvěrají z evangelia, aby byli schopni dát nový smysl, živnou mízu světu a nynější společnosti“. Představuje „okamžik nového úsilí církve o svatost“.“⁴ Vnímám, že je to také výzva pro mne osobně, a že tuto výzvu mám uskutečňovat skrze přijaté a darované odpuštění. "Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje." Řekl jí: "Jsou ti odpuštěny hříchy." (Lk 7, 47-48)

Královská cesta může být nejen nepatrným, ale i významným místem, kde se může uskutečňovat vzájemná láska mezi muslimy, křesťany a židy. „Kéž by se mohlo uskutečnit společné setkání na místech významných pro velká monoteistická náboženství, aby se tyto záměry naplnily! … K zahájení dialogu mezi náboženstvími podle jasných dispozic, které 2. Vatikánský koncil stanovil…“⁵

Jednohlasnost v hlásání

Ať muslim, křesťan anebo žid, všichni mají povinnost hlásat, že: Bůh je živý.

Papež Wojtyla: Trpké uvědomění je kořenem této jeho myšlenky: „V těchto posledních letech 20. století, v předvečer třetího tisíciletí křesťanského letopočtu, je část lidské rodiny, z hospodářského a technického hlediska nejvyvinutější“, v pokušení „budovat svět jen pro sebe, zapomínat na Stvořitele, na jeho plán a na jeho láskyplnou prozřetelnost. Ale dříve nebo později budeme muset pochopit: že zapomínat na Boha, namlouvat si, že Bůh je mrtev, znamená napomáhat smrti člověka a celé civilizace. Znamená to, ohrožovat existenci jednotlivců, komunit a celé společnosti.“⁶ Vzchopte se! „Ježíš Kristus je totiž nový počátek všeho: v něm je všechno znovu objevováno, přijímáno a navráceno Stvořiteli, od něhož vše vzešlo. Tímto způsobem je tedy Kristus naplněním touhy všech náboženství světa, a z tohoto důvodu je jeho jedinou a definitivní cestou. Jestliže na jedné straně hovoří k lidem v Kristu samotném, mluví celý lidský rod a veškeré stvoření o sobě k Bohu, a dokonce se Bohu odevzdává.“⁷

1. _{SAVERIO GAETA. Mé Jubileum. C říká Jan Pavel II. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří r. 2000. Str. 21.}
2. _{SAVERIO GAETA. Mé Jubileum. C říká Jan Pavel II. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří r. 2000. Str. 21.}
3. _{SAVERIO GAETA. Mé Jubileum. C říká Jan Pavel II. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří r. 2000. Str. 20.}
4. _{SAVERIO GAETA. Mé Jubileum. C říká Jan Pavel II. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří r. 2000. Str. 22.}
5. _{TERTIO MILLENNIO ADVENIENTE. Apoštolský list Jana Pavla ll. O přípravě na Jubilejní rok 2000 z 10. listopadu 1994. Zvon, České katolické nakladatelství Praha 1995, čl. 53, str. 48.} 
6. _{SAVERIO GAETA. Mé Jubileum. C říká Jan Pavel II. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří r. 2000. Str. 13.} 
7. _{TERTIO MILLENNIO ADVENIENTE. Apoštolský list Jana Pavla ll. O přípravě na Jubilejní rok 2000 z 10. listopadu 1994. Zvon, České katolické nakladatelství Praha 1995, čl. 6, str. 13.}