„Každého 7. dne v měsíci slavte přijaté a darované odpuštění.“
Kalendářní den „sedm“, může být povzbuzením pro mnohé, nabízí se, aby čas i místo se využívali pro službu.
Každého sedmého dne v měsíci si vzpomenout na odpuštění. Pokud možno, snažit se konkrétně odpuštění přijmout i darovat. Odpuštění má skutečnou podobu skutku a vztahu k bližnímu a k Pánu Bohu, tím se vyjádří oslava odpuštění. To znamená, slavit osobně i v komunitě odpuštění. V lednu jsem si řekla, že se na toto pozvání připravím. Dala jsem si termín: začnu 7 dubna 2013 na závěr Velikonoční oktávy, na sedm měsíců. Symbol této první etapy cesty, se mi pozdával velmi výmluvný: Kříž!
Časové období: SEDM MĚSÍCŮ 7. 4. 2013 – 7. 11. 2013
Domnívala jsem se, že období sedmi měsíců bude dostačující na „rozsévání“ myšlenky o odpuštění, kterou osobně pokládám za velmi důležitou pro dnešní dobu. V den slavnosti svatého Vojtěcha, t. j. 23. 4. 2013, když jsem v modlitbě procházela Královskou cestou z katedrály sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha, od jeho vystavených a uctívaných ostatku, lepky sv. Vojtěcha a také v tento den se slavily 70té narozeniny kardinála Dominika Duky v tomto duchu slavnosti (oslav) jsem kráčela v modlitbě "na konec", Královské cesty - k Prašné bráně. Cestou jsem přemýšlela jaký má „symbol z ptačí perspektivy“, Královská cesta. Napadlo mne, že se podobá na „hůl“. Taktéž jsem přišla k jinému názorů. Řekla jsem si, „Je třeba časově posunout myšlenku o odpuštění“ a jít s ní dál … na sedm let…,
Sedm let, je značně dlouhá doba jednoho lidského života. S novou chutí se zabývat něčím, co vede k uzdravení, posilnění srdce, „královské odpuštění“, je velkým v čase i prostoru.
Konkrétní první kroky při praktickém uskutečňování PROJEKTU-ZVĚSTI, procházení po Královské cestě, jsem začala v kostele Pražského Jezulátka s požehnáním P. Petra Glogara. – Je to chrám, kam chodím velmi často na bohoslužby. Vnímám blízkost Dítěte Ježíše. Často mu vkládám do rukou začínající Dílo ADS. Říkám mu: „Můj Malý Armádníků,…“
Modlitba k Pražskému Jezulátku
Ó Ježíšku, k tobě se utíkám, skrze tvou Matku tě žádám, vysvoboď mě z této mé nouze (možno konkrétně vyjádřit), neboť ti pevně a upřímně věřím, že tvé božství mě může ochránit. S důvěrou doufám v tebe, že najdu tvou milost. Z celého srdce a duše tě miluji, s bolestí lituji svých hříchů a na kolenou tě prosím, Ježíšku, vysvoboď mě z nich. Mým předsevzetím je polepšit se a již tě znovu neurážet. Proto se ti odevzdávám a chci vše trpělivě snášet a vždy ti opravdově sloužit. A svého bližního jako sebe sama chci kvůli tobě ze srdce milovat. Ježíšku, Dítě, klaním se ti, ó mocné Dítě, prosím tě, vysvoboď mě z této mé nouze (možno vyjádřit slovy), abych se věčně mohl těšit z tebe, s Marií a Josefem tě viděl a se všemi anděly se ti klaněl. Amen.
Modlitba ctihodného otce Cyrila od Matky Boží, bosého karmelitána (1590 – 1675), prvního ctitele Pražského Jezulátka.
První etapou poutě bylo putování po Královské cestě. Oslovovala jsem obchodníky a zaměstnance hotelů, kteří se nejvíce setkávají s lidmi, a zvala je do účasti na projektu-zvěsti. “Sedm na Královské cestě“ Povzbuzovala jsem je, aby se nebránili nápadům, aby i hostům myšlenku o slavení přijatého a darovaného odpuštění přiblížili. (Třeba: vytisknout na ubrousky SPADO, udělat kolekci čajů, celé menu); do restaurací, cukráren,… se lidé chodí setkávat, oslavovat, domlouvat se, plánovat,… a vyříkat si věci…, usmířit se… Ano, já chodím do kostela, a tam „si vyřizují“ - napravuji svůj vztah. Vědomí, že při mém „vyřizování“ není nikdo jiný, než Bůh a já, já a Bůh. Tam, v naprosté svobodě prosím o odpuštění Pána Boha. Tam, děkuji za odpuštění,… Když mne Bůh odpouští, zároveň mne uschopňuje, abych i já odpustila bližnímu, kterému jsem ublížila. Také prosím za odpuštění doma, ve škole, na pracovišti, v cukrárně,… V chrámě, kostele v kapli,… ten prostor sám zve, aby člověk šel do sebe. Prostory kolem nás patří zároveň Bohu jako i člověku. Srdce člověka patří Bohu. Člověk, je „chrám“. Je chrámem Ducha svatého! Vstupujme do „svého chrámu“. Do „svatyně svého bytí. Odpuštění přijímejme. Až když přijmu, potom mohu darovat. „Zvu vás do hlubin a záležitosti našeho vztahu k Pánu Bohu a k člověku“. Do slavení přijatého a darovaného odpuštění (SPADO).
Při procházení po Královské cestě, a pozývání k účasti na první etapě projektu-zvěsti s názvem „Sedm na Královské cestě“ Někteří oslovení se ptali: „A kam mám přijít?“ Vysvětlovala jsem jim, že stačí otevřít srdce a přijímat odpuštění od Pána Boha i od člověka a také darovat – štědře dávat, odpuštění. Na připomínku setkání a našeho společného úkolu osloveným lidem jsem nabízela balíček obsahující texty na zamyšlení a k povzbuzení: Dějiny okenního kříže, o svědomí, o odpuštění, Nový zákon, Modlitba k Pražskému Jezulátku, Modlitba za armádní složky.
PROJEKT - ZVĚST SEDM NA KRÁLOVSKÉ CESTĚ, každého sedmého (DNE) v měsíci, „SLAVIT PŘIJATÉ A DAROVANÉ ODPUŠTĚNÍ (SPADO)1“. Z projektu „Sedm na královské cestě“ ze sedmiměsíčního putování se zrodila myšlenka jít dál a zvát mnohých k účasti na slavení odpuštění.
Sedmileté královské putování myšlenky „slavení přijatého a darovaného odpuštění“. Tato pozvánka je nabídnutá věřícím i hledajícím. Skrze odpuštění si dopřát chuť do prožívání osobního, rodinného a pracovního života.2
- K snažšímu pochopení SPADO - "SPADL ZE MNE KÁMEN" TO JE POVZDECH MNOHÝCH, KTEŘÍ ODCHÁZÍ OD KNĚZE PO SVÁTOSTÍ SMÍŘENÍ!
- ŠKERENČÁKOVÁ MONIKA JOLANA, Armáda Ducha Svatého, osobní, vojenské a ekumenické poustevnictví. Projekt- Zvěst: Královská cesta odpuštění, Praha 2013-2015, str. 55.
