Vlny na řece Vltavy

Vzory našich dějin i památka na ně, „Tak jde dějinami Církve vlna za vlnou a všechny chtějí vést věřící členy k prožívání evangelia, radostné zvěsti, jen když neopouštějí Petrovu lodičku.¹ jako sv. Jan Nepomucký, je zářící vzor, který Petrovu lodičku „postavil“ svou obětí na řece Vltavy.

Odpuštění je v nás jako proud řeky. Čistá voda je jen tehdy průzračná, když je v pohybu, když je v ní proud. Její pohyb zajišťuje zdravý a chuť. Čím blíž se pije z pramene, tím větší ryzost-bezvadnost do těla dostáváme.²

Jubileum nemá být chápáno „jako příležitost k falešnému nadšení nebo k neskutečným očekáváním“. Vždyť „celé křesťanské dějiny se nám jeví jako jediná řeka, do které vlévá svou vodu mnoho přítoků“. Tento rok však vyzývá, „abychom se setkali s obnovenou věrností a v hlubším společenství na břehu velké řeky zjevení, křesťanství a církve, která protéká dějinami lidstva, počínaje tím, co se událo v Nazaretě a pak v Betlémě před dvěma tisíci roky“.³

1. _{HOLAKOVSKÝ VÁCLAV, Stručné úvahy o Duchu Svatém, o jeho darech a „charismatické obnově“. List přátelům. Str. 6.}
2. _{ŠKERENČÁKOVÁ MONIKA JOLANA, Armáda Ducha Svatého, osobní, vojenské a ekumenické poustevnictví. Projekt-Zvěst: Královská cesta odpuštění, Praha 2013-2015, str. 54.}
3. _{SAVERIO GAETA, Mé Jubileum, Co říká Jan Pavel ll. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2000. str. 24.}