Svatý Jan Nepomucký je pro nás přítelem, je nám blízký, protože jeho život i smrt se odehrály před zraky našich předků. „Věrný přítel je pevná ochrana, kdo ho našel, nalezl poklad. Věrný přítel je k nezaplacení, ničím nelze vyvážit jeho cenu. Věrný přítel je elixír života, najdou ho jen ti, kdo mají bázeň před Hospodinem. Kdo se bojí Hospodina, je upřímný ve svém přátelství, neboť bližního posuzuje jako sebe samého.“ (Sir 6, 14 – 17)

Data ze života sv. Jana Nepomuckého

Narodil se kolem poloviny 14. století v Pomuku v Čechách.

1369 – 1380       byl veřejným notářem

1380 – 1390       farář u sv. Havla

1389 – 1393       kanovníkem na Vyšehradě

1389 – 1393       Arcibiskup Jan z Jenštejna ho jmenoval svým generálním vikářem

20. 3. 1393         tělo svatého Jana vhozeno do Vltavy

1721                   byl prohlášen za blahoslaveného

19. 3. 1729      za svatého¹

Sv. Jan Nepomucký

„Ať se nezapomíná na jejich svědectví. Jsou to ti, kdo hlásali evangelium obětováním svého života z lásky. Mučedník, zvláště za našich dnů, je znamením vrcholné lásky, která shrnuje všechny ostatní hodnoty. Jeho život je odleskem slov, pronesených Kristem na kříži: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lk 23, 34).²

„Kéž Boží lid, posílený vírou těchto opravdových vzorů každého věku, různých jazyků a národností, překročí s důvěrou práh třetího tisíciletí. Kéž se v srdcích věřících spojuje obdiv k jejich mučednictví s touhou moci následovat s pomocí Boží milosti – pokud by to okolnosti vyžadovaly – jejich příklad.³

V den jeho svátku, tj. 16. 5. 2002, jsem psala svému duchovnímu Otci o svém poslání, kterého se mi dostalo v den svátku svatého Vojtěcha téhož roku. Přála jsem si, aby sdělení bylo srozumitelné pro kněze, který mne v té době duchovně doprovázel, a proto jsem vše svěřila sv. Janu Nepomuckému. Často jsem mu říkala: „Svatý Jene, ochraňuj mé kněze!“ Prosba byla za kněze, kteří mi pomáhali na mé životní cestě, a kteří se stali mými Otci. Mám nejen praotce víry Abraháma, praotce naděje Izáka, a praotce lásky Jákoba. Ale mám také Otce víry Tomáše, Otce naděje Josefa a Otce lásky Jana. Tyto a další jako i Ladislava, Otce mého EUCHARISTICKÉHO BERÁNKA jsem svěřovala sv. Janu Nepomuckému.

Bylo to pro mne velmi snadné, denně se spojovat se sv. Janem Nepomuckým, když jsem šla na mši sv. do kostela sv. Voršily, kolem jeho nádherné sochy, která stoji u tohoto kostela a která mi vždy zpřítomňovala a připomínala tohoto milujícího svatého. Ráda jsem se zastavovala na Karlově mostě, v místech, kde byla ukončena jeho životní pouť. A také nádherný kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech mne naplňoval radostí, neboť to byl první kostel, který daly postavit setry řádu sv. Voršily.⁴

1. _{Denní modlitba Církve II. Sekretariát České liturgické komise. Praha, 1988.}
2. _{SEVERIO GAETA. Mé jubileum. Co říká Jan Pavel II. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2000, str. 95.}
3. _{SEVERIO GAETA. Mé jubileum. Co říká Jan Pavel II. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2000, str. 96.} 
4. _{ŠKERENČÁKOVÁ MONIKA JOLANA, Armáda Ducha Svatého, osobní, vojenské a ekumenické poustevnictví.  Praha 2009. str. 66.}