Kromě „zlepšování ekumenických vztahů a modlitby za jednotu křesťanů“ označuje papež jako úkol katolického společenství na prahu nového křesťanského tisíciletí také „snahu o větší pochopení a spolupráci s příslušníky islámu na lidském rozvoji“. Je „naší velkou výsadou, že můžeme být svědky tohoto pokroku v této generaci“. Nesmíme ovšem zapomínat na své „starší bratry“ z židovského společenství. „Jestliže došlo po dni rozdělení k nedorozuměním, omylům a také k urážkám,“ připouští Jan Pavel II., „musí být nyní překonány pochopením, pokojem a vzájemnou úctou“. Křesťané jsou na dobré cestě, na cestě spravedlnosti a bratrství, a snaží se s úctou a vytrvalostí sejít se se svými semitskými bratřími kolem společného dědictví, pro všechny tak bohatého.“ … si přeje, „aby na úsvitu třetího tisíciletí přispěl UPŘIMNÝ DIALOG mezi křesťany a židy k vytvoření nové civilizace založené na jediném svatém a milosrdném Bohu, civilizace, která by se zasazovala o usmíření lidstva v lásce“. „ … jako DĚTI ABRAHÁMOVY, budeme se snažit společně sloužit lidstvu, které se ocitá v naší době v takové nouzi.  Jsme povolání spolupracovat ve službě a spojit se v jedné společně věci pokaždé, když bratr nebo sestra jsou opuštění, zapomenutí, vydědění nebo jakkoli trpí, pokaždé, když jsou ohrožena lidská práva, nebo když je urážena lidská důstojnost; pokaždé, když jsou porušována nebo přehlížena práva Boží.“ „Jednotlivým křesťanům Jan Pavel II. ukládá, aby všude ZASÉVALI ´HODNOTY POKOJE A PRAVDY, jež vyvěrají z evangelia, aby byli schopni dát nový smysl, živnou mízu světu a nynější společnosti´.“¹

1. _{SAVERIO GAETA, Mé Jubileum, Co říká Jan Pavel ll. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2000. str. 20-22.}