„Duch svatý je sám Dar a dárce všech darů milosti a svatosti. Duch svatý je duch Kristův, on dokonává Kristovo dílo, budování Kristova těla. Je jeden a tentýž v hlavě i údech a oživuje, sjednocuje a uvádí v činnost celé tělo /LG 7/. Vede a ozdobuje ctnostmi boží lid nejenom v svátostech a pomocí církevních služeb, nýbrž své dary ´přiděluje jednomu každému, jak sám chce“ /LG 12/ Duch sv. dává zrát v Církvi veškeré její duchovní kráse svými sedmero dary a plody.¹

„Sedm darů Ducha svatého"

Texty svatého Františka Saleského (1567- 1622)

Duch svatý, jenž v nás přebývá, chce učinit naši duši poddajnou, poslušnou a podrobenou svému božskému vedení a nebeským vnuknutím. Jsou to zákony jeho lásky, v jejichž zachovávání spočívá nadpřirozená blaženost tohoto přítomného života. K tomu jí propůjčuje sedm vlastností a dokonalostí, které se téměř podobají těm sedmi právě uvedeným a které jsou v Písmu svatém (viz Iz 11,2; Sk 2,38) a teologii nazývány dary Ducha svatého. Ty jsou nejen neoddělitelné od svaté lásky, ale též, jestliže všechno dobře uvážíme a správně řekneme, jsou hlavními ctnostmi, vlastnostmi a zvláštnostmi lásky.

Neboť za prvé moudrost
není ve skutečnosti ničím jiným než láskou, která cítí, okouší a dozvídá se, jak dobrotivý a laskavý je Bůh.

Za druhé rozumnost
není ničím jiným než láskou, která zaměřuje svou pozornost na to, aby uvážila a pronikla krásu věroučných pravd a mravoučných zásad, aby v nich poznala Boha, jaký je sám v sobě, a pak sestoupila z těchto výšin a poznávala jej také v jeho tvorech.

Za třetí vědění
naproti tomu není nic jiného než tatáž láska, která naši pozornost zaměřuje na to, abychom poznali sami sebe i ostatní tvory, a tím došli k dokonalejšímu poznání služby, kterou jsme povinni vůči Bohu.

Za čtvrté rada
je také láska, působí-li v tom smyslu, aby nás učinila pečlivějšími, pozornějšími a způsobilejšími ve volbě vhodných prostředků, jak Bohu svatě sloužit.

Za páté síla je láska,
jež povzbuzuje a pobízí srdce, aby vykonala, co rada rozhodla, že musí vykonat.

Za šesté zbožnost
je láska, jež nám ulehčuje práci a vede nás k tomu, abychom se věnovali skutkům, které se líbí Bohu, našemu Otci, srdečně, rádi a s dětskou láskou.

Za sedmé a za poslední bázeň
není ničím jiným než láskou, působí-li v tom smyslu, aby nás nechala prchat před tím, co se nelíbí božské vznešenosti, a vyhýbat se tomu².

1. _{Srov. HOLAKOVSKÝ VÁCLAV, Stručné úvahy o Duchu Svatém, o jeho darech a „charismatické obnově“. List přátelům. Str. 2.}
2. _www.víra.cz